Omlouvám se za téměř
měsíční výpadek. Trochu trapné, že se mi to stalo před
poslední částí překladu.
Myšlenky na závěr
(Původně jsem si
myslel, že tahle část je psaná Dantem (teda, ona je, ale chápete,
jak to myslím, že ano?), ale při dalším čtení jsem si všiml
jedné drobnosti, podle které se má i nadále jednat o překlad
knihy. Stručně, je to tak melodramaticky podané, že by to v
podobné publikaci prostě nemohlo být. Dante to psal zjevně
ovlivněný předchozí částí s mystickým sdělením protože to
působí pomalu jen jako pokračování části Ona.)
Budoucnost lidské rasy NENÍ v tuto chvíli v našich rukou...
jednoho dne možná bude.
Vše, co my, skuteční lidé, můžeme teď dělat, je shromažďovat
všechny informace, které můžeme, o těchto mimozemských rasách
a jejich zvycích, abychom zjistili jejich slabiny a silné stránky,
takže až se naše budoucnost stane naší zodpovědností, budeme
připraveni na boj, pokud to bude třeba.
(To byste měli, z
knihy nevím v podstatě nic pořádného.)
Dnes jsme pouhými diváky sledujícími "divadelní hru"...
někteří z nás sledují "hru" zcela bez tušení, že
to, co sledujeme, je skutečné... herci (mimozemšťané) jsou
skuteční... "hra" (příběh) je skutečný... "scéna"
a "kulisy" (mimozemské světy, mimozemské lodě a podivné
kosmické události) jsou skutečné...
(Ta zmínka o příběhu
je hezká. Celá tato kniha je jen příběh. Špatný příběh.)
Jiní ví, že to, co sledujeme, je skutečné... ale nemůžou s tím
nic dělat... nemůžou změnit "hru"... a rozhodně
nemůžou jít do jiného "divadla", kde se jim bude "hra"
víc líbit... jediné, co mohou dělat, je dívat se!
Jiní (jako vy, já, vaši kolegové agenti a pár dalších lidí na
tomto světě) jsou diváky, kteří si dělají "poznámky"
o tom, co je před nimi... o "hře", o "hercích"
a o "scéně" a "kulisách"... učíme se o ní a
zapisujeme vše, co vidíme... abychom měli jednoho dne šanci
změnit "příběh", až na to budeme připraveni...
Ale pozor... mezi diváky je také mnoho takových, kteří nedávají
pozor na "hru"!
Pouze sledují ostatní "diváky" kolem sebe, zvláště
ty, kteří si "dělají poznámky"... a tito diváci
vypadají jako vy nebo já... (Dobře, KDO PŘESNĚ je tenhle
vypravěč?) mohou být posazení hned vedle vás... někdy
jsou to dokonce ti, kterým jste dali lístek na "hru"... a
někdy jsou to dokonce vaši vlastní rodiče! (Že zrovna
rodiče. Proč ne třeba jen příbuzní? Proč musí být zmíněni
zrovna rodiče? Je to příručka pro děti?)
Velice upřímně?
Tahle část je opět strašně patetická. Opakuji, má to být
příručka pro agenty. Volil by autor takhle vzletný styl?
Obtěžoval by se s takovými poetickými obraty? Najednou mi
povšechné rozkazy ze začátku knihy nepřijdou až tak špatné,
když je porovnám s tímhle.
Poslední aktualizace v knize
(přidaná mnou) (Teď už vážně píše Dante)
Jedno z pódií použitých papežem Františkem během jeho návštěvy
Brazílie v červenci 2013.
(No, prostě krokodýl,
ne? Co je špatného na fotce krokodýla? Hele, taky jednu mám!)
Moje vlastní myšlenky
na závěr a shrnutí budou brzy následovat. Tedy, doufám, že
brzy.
